Co je koučink, se dočteš TADY
------------------------------------------------------------
Na konci tohoto rozhovoru Tě možná určitá informace překvapí.
------------------------------------------------------------
Kouč (já):
Jaké téma si vybereš pro dnešní setkání a koučink? Co Tě trápí?
Klient: Já nevím… já jsem úplně zmatená.
Poslední dobou mám pocit, že s přítelem vůbec nejsme na stejné vlně. Jednou mi přijde, že mě má rád a že o mě stojí, a druhý den je odtažitý, ani mě neobejme. A já z toho šílím, protože nevím, co si o tom mám myslet.
Vlastně mě trápí, že nevím, jestli je to ten pravý. Jestli má smysl v tom vztahu zůstávat, nebo jestli jen promrhávám čas. Ale pak si řeknu, že se třeba jen pletu a že by byla škoda to vzdát… no a takhle se v tom motám pořád dokola.
A navíc… když se hádáme, já začnu brečet a on se prostě zavře, nekomunikuje, a já mám pocit, že jsem úplně sama. Že si všechno musím řešit v sobě, protože on se mnou ty věci prostě neprobírá.
Fakt už nevím, co mám dělat.
Kouč:
Rozumím. Chci se zeptat, s čím chceš z dnešního setkání odcházet? Jak se chceš cítit?
Klient:
Já bych chtěla mít v sobě aspoň trochu jasno.
Protože teď je to fakt jak na houpačce - jeden den si říkám, že ho miluju a že s ním chci být, a druhej den mám chuť sbalit si věci a odejít.
Chtěla bych odejít s pocitem, že vím, co vlastně chci já. Že se rozhodnu podle sebe, ne podle toho, co zrovna udělá on. A hlavně… chtěla bych se cítit klidnější. Teď mě to hrozně vyčerpává.
Kouč:
A co přesně Tě vyčerpává?
Klient:
To, že pořád přemýšlím, jestli je to dobře nebo špatně.
Jsem pořád v hlavě… analyzuju každé jeho gesto, každé slovo. Když se ke mně chová hezky, cítím se v bezpečí. Ale když je odtažitý, okamžitě začnu pochybovat, jestli mě vůbec miluje, jestli se mnou chce být.
Vyčerpává mě ta *nejistota*. A taky to, že si všechno beru hrozně osobně. Já vlastně nevím, kdy jsem v klidu naposledy jen tak byla s ním, aniž bych v duchu řešila, co zítra, co bude za měsíc, jestli to vůbec vydržíme. Je to, jako bych si vztah nemohla užívat, ale furt musela hlídat, aby se mi nerozpadl pod rukama.
Kouč:
Když si představíš stupnici od 1 do 10 (1 = hrozný, 10= skvělý), kde se na té škále nacházíš? Jak se v tom vztahu cítíš na stupnici?
Klient:
Uf… no, to je těžký. Asi bych řekla kolem **čtyřky**.
Protože jsou chvíle, kdy je to fakt krásný a já bych klidně řekla i devítka, ale pak přijde ta odtažitost, ticho, nezájem… a já spadnu úplně dolů.
Takže v průměru, když to sečtu, jsem spíš v té dolní polovině. A to mě děsí, protože já přece nechci žít život ve čtyřce…
Kouč:
A kde bys ten život chtěla žít? V jakém čísle na škále?
Klient:
Já bych chtěla být aspoň na **osmičce**.
Neříkám, že všechno musí být perfektní, to asi nikdy nebude… ale chci se cítit *milovaná, jistá, v bezpečí*. Abych měla vedle sebe někoho, o koho se můžu opřít, ne aby mě každý týden přepadával strach, jestli mě ještě chce.
Já prostě toužím po tom, aby to bylo víc *lehké* a radostné. Abych se necítila pořád jako ta, co prosí o lásku.
Kouč:
Zmínila jsi, že analyzuješ každé jeho slovo. Bereš si vše hrozně osobně. Máš strach, jestli Tě vůbec chce. Toužíš po tom, aby to bylo více lehké a radostné.
(Občas shrnuji a připomínám věci, které od Tebe zazní.)
Kdybys měla kouzelnou hůlku a mohla si přát úplně cokoliv, jak by ten Tvůj vztah s partnerem vypadal?
Klient:
Kdybych měla kouzelnou hůlku…
tak by náš vztah byl plný otevřenosti a jistoty. On by mi uměl říct, co cítí, a já bych nemusela pořád hádat nebo číst mezi řádky. Bylo by tam hodně blízkosti – obejmutí, doteků, maličkostí, co ukazují, že jsem pro něj důležitá.
Chtěla bych, aby tam byla i *lehkost*, smích, takový to, že spolu prostě rádi trávíme čas, ať už děláme cokoliv. A abych se vedle něj cítila svobodně – že nemusím být dokonalá, nemusím si hlídat, co řeknu, že prostě můžu být sama sebou a on to ocení.
A hlavně bych chtěla cítit, že mě miluje, nejen někdy… ale pořád.
Kouč:
A zeptám se, tohle by teda na té stupnici byla ta osmička, jestli tomu rozumím dobře? (Ujišťovací otázka, abych správně pochopila situaci a nevytvářela si domněnky.)
Klient:
Jo… přesně tak. To by byla ta moje vysněná osmička.
Kdybych cítila tu jistotu, lásku a lehkost, tak bych tam byla. Teď jsem od toho ale hrozně daleko… a to mě bolí.
Kouč:
Zmínila jsi, že by uměl říct, co cítí. Vzájemné doteky a blízkost. Trávíte spolu čas v lehkosti, ať děláte cokoliv. Aby ses vedle něj cítila svobodně - sama sebou, nemusím být dokonalá. Aby to všechno ocenil. Aby ses cítila, že tě miluje pořád a ne jen někdy. Co z toho všeho, máš ve svých rukou a co už není ve Tvých rukou?
Klient:
Hm… no…
V mých rukou je určitě to, *jestli budu sama sebou* a nebudu se přetvařovat. Taky je na mně, jestli mu dokážu říct, co potřebuji, místo toho, abych to jen dusila v sobě a čekala, že to pozná.
Ale to, *jestli on otevřeně říká, co cítí*… to už není na mně. Stejně jako to, jestli mě obejme nebo jestli mi tu lásku ukazuje pravidelně. To už záleží na něm.
Takže já vlastně můžu mít v rukou jen sebe a svoje reakce. A to je možná to, co mě štve nejvíc – že nemám kontrolu nad tím, jaký bude on.
Kouč:
Jak se cítíš v tom, když ho nemáš pod kontrolou?
Klient:
Je mi v tom hrozně *bezmocně*.
Jako kdybych byla malá holka, která čeká, jestli dostane pohlazení, nebo ne. Je to takový vnitřní sevření… strach, že když to neudělá, tak to znamená, že nejsem dost dobrá.
A pak se začnu snažit ještě víc – být hodnější, přizpůsobit se, aby náhodou neodešel. Jenže tím se cítím ještě víc ztracená sama v sobě…
Kouč:
Nemáš to pod kontrolou. Cítíš se hrozně bezmocně. Jako malá holka, která čeká, jestli dostane pohlazení.
Když ne, není dost dobrá. Pak se snažíš, přizpůsobuješ a ztrácíš v tom ještě víc sama sebe.
Jak jsi to do teď řešila?
Klient:
No… většinou tak, že se snažím být „ta hodná“.
Držím svoje emoce uvnitř, nechci ho zatěžovat. Když se odtáhne, tak se přizpůsobím, mlčím, čekám, až se to zase zlepší. Občas se rozbrečím, ale to ho spíš ještě víc odradí… takže pak radši spolknu všechno sama.
Nebo si to začnu řešit v hlavě – analyzuju, co jsem řekla, co jsem udělala špatně, hledám, kde je chyba. A pak se obviňuju, že kdybych byla jiná, lepší, milejší, tak by to bylo jinak.
Ale vlastně tím jen pořád dokola točím ten samej kruh…
Kouč:
A teď mi pověz, čeho bys tedy chtěla dosáhnout?
Klient:
Chtěla bych se z toho kruhu vymotat.
Abych nemusela pořád žít v tom sevření a strachu. Chtěla bych, abych byla *silnější v sobě* – že i když on má zrovna svoje nálady, já se neztratím.
A taky chci, aby náš vztah nebyl jen o mém přizpůsobování, ale aby byl víc vyrovnaný. Aby tam byla i moje potřeba blízkosti slyšená a respektovaná.
Vlastně bych chtěla cítit, že můžu být sama sebou, a on mě takovou přijme.
Kouč:
Na co by ses dnes při sezení chtěla zaměřit? Co je pro Tebe důležitější?
Klient:
Asi bych se chtěla zaměřit na to, *jak být víc v sobě silná a klidná*.
Protože když se budu pořád soustředit jen na něj a na to, co dělá nebo nedělá, tak se v tom ztratím úplně.
Je pro mě důležité najít způsob, jak se nenechat rozhodit jeho náladami. Abych se necítila bezmocná, ale spíš jistá v tom, že *já sama jsem dost*.
Kouč:
Dobře, takže našim cílem dnes je být více silná a klidná sama v sobě a být si jistá, že jsi dost.
Jak by to vypadalo, kdybys byla více silná a klidná sama v sobě a jistá, že jsi dost?
Klient:
Kdybych byla silná a klidná sama v sobě… tak bych necítila to neustálé svírání v hrudi. Byla bych uvolněnější, víc bych si užívala přítomný okamžik.
Nemusela bych kontrolovat, jestli mě zrovna obejme, nebo ne – protože bych věděla, že i když to neudělá, *já pořád mám hodnotu*. Nepanikařila bych, že mě ztratí, protože bych věděla, že neztrácím sama sebe.
Vypadalo by to tak, že bych s ním byla víc v pohodě, že bych se smála, dělala věci, které mě baví, a necítila bych se pořád jako někdo, kdo musí dokazovat, že si zaslouží lásku. Prostě bych byla v sobě zakotvená.
Kouč:
No a když taková budeš, kdo z toho bude mít užitek? Komu to prospěje?
Klient:
No… vlastně všem.
Mně to přinese klid a radost, že se necítím pořád jako na horské dráze. Budu víc sama sebou, svobodná a jistá.
A paradoxně z toho bude mít užitek i on – protože nebude muset řešit moje výčitky, slzy a nejistoty. Vedle mě bude mít partnerku, která je stabilnější, která se necítí ohrožená každou jeho náladou.
A vlastně i náš vztah z toho může vyrůst – protože když já budu pevnější v sobě, bude tam víc prostoru pro lásku a blízkost, ne jen pro strach a hádky.
Kouč:
A jak tedy poznáš, že jsi toho cíle, kdy jsi silná a klidná sama v sobě a jistá, že jsi dost, že jsi toho cíle dosáhla?
Klient:
Tyjo, to mě nenapadlo nad tím takhle přemýšlet.
Poznám to tak, že se už nebudu hroutit z každého jeho ticha nebo odtažitosti.
Místo paniky a pocitu, že jsem „špatná“, ucítím v sobě klid - že jsem pořád hodnotná, ať se chová jakkoliv.
Taky poznám, že jsem toho dosáhla, když s ním budu umět otevřeně mluvit o svých potřebách bez strachu, že mě odmítne. A když si začnu víc užívat čas sama se sebou, bez té vnitřní prázdnoty.
Bude to ten pocit, že *já jsem celá i sama o sobě* - a vztah je k tomu bonus, ne nutnost, bez které se rozsypu.
Kouč:
Zkus si zavřít oči. A představ si samu sebe jako silnou a klidnou samu v sobě. Prociť si, že jsi dost. Půjde to?
Klient:
Cítím, jak se mi uvolňuje celé tělo. Najednou tam není to svírání, ale spíš takový teplý klid uvnitř hrudi. Jako by mě něco objímalo zevnitř.
Vidím samu sebe, jak stojím rovně, s úsměvem, s jistotou v očích. Jsem v klidu, nepotřebuju dokazovat, že si zasloužím lásku. Prostě vím, že jsem dost. A je to strašně příjemný pocit...
Kouč:
Jak se v tom cítíš?
Klient:
Je to… nádherný.
Cítím lehkost, klid a takovou jemnou sílu. Jako kdybych se konečně mohla opřít sama o sebe. Už tam není ten strach, že musím něco honem zachraňovat, abych nezůstala sama.
Je to hřejivý a osvobozující - takhle bych chtěla žít pořád.
Kouč:
Co potřebuješ proto, abys takhle mohla žít pořád?
Klient:
Potřebuju se k tomu pocitu vracet, připomínat si ho.
Nejen čekat, až mi ho dá on, ale *umět si ho dát sama*. Třeba skrz čas pro sebe, péči o svoje tělo a mysl, a hlavně vědomě si říkat, že jsem dost, i když zrovna nemám od něj potvrzení.
A taky potřebuju být k sobě upřímná, když začnu sklouzávat do role té malé holky, co prosí o lásku, tak si to všimnout a vrátit se k tomu vnitřnímu klidu.
Možná i najít způsoby, jak vyjadřovat svoje potřeby bez strachu, abych v sobě nedusila věci a necítila se pak bezmocně.
Kouč:
Dobře a co Ti tedy pomůže se vracet k tomu pocitu a připomínat si ho?
Klient:
Určitě mi pomůže mít nějaký rituál.
Třeba každé ráno nebo večer na chvíli zavřít oči, znovu si představit samu sebe takovou silnou a klidnou. Prožít si to v těle.
Pomohlo by mi i psát si afirmace - třeba věty jako „Jsem dost“, „Mám v sobě klid“, a mít je na očích.
A taky mi pomůže dělat věci, ve kterých se cítím sama sebou – tvořit, hýbat se, trávit čas s lidmi, co mě mají rádi. To mi připomíná, že moje hodnota není závislá jen na tom vztahu.
Kouč:
Zmínila jsi, že bys potřebovala najít způsoby, jak vyjadřovat svoje potřeby beze strachu. Jaké máš možnosti?
Klient:
No… napadá mě, že bych mohla začít úplně maličko.
Ne hned velký rozhovory o vztahu, ale třeba drobný věci – říct mu, že bych chtěla obejmout, nebo že potřebuju víc společného času. Prostě nahlas říct to, co normálně jen čekám, že uhodne.
Taky bych mohla trénovat, jak to říct klidně a bez výčitek. Ne ve stylu „ty nikdy…“, ale spíš „já bych si přála…“. To by pro mě bylo bezpečnější.
A možná si můžu dovolit i napsat si to předem, nebo si to aspoň v hlavě srovnat, abych neměla pocit, že zmatkuju a všechno se mi vykouří.
Takže možnosti mám, jen musím sebrat odvahu a zkusit to.
Kouč:
A co Ti pomůže k tomu, abys sebrala odvahu a zkusila to?
Klient:
Myslím, že mi pomůže připomenout si, *proč* to chci udělat.
Že to není o tom, že bych byla otravná nebo slabá, ale že tím vlastně dávám šanci sobě i vztahu být lepší.
Pomůže mi i to, když si předem prožiju ten pocit síly a klidu v sobě, abych do toho šla z toho místa, ne ze strachu.
A taky možná začít opravdu malým krokem, neřešit hned všechno najednou. Jen si dovolit říct jednu věc a vidět, že se nic hrozného nestalo. To by mi dodalo odvahu pokračovat.
Kouč:
A jak by ten malý krok vypadal? Co je pro Tebe důležité?
Klient:
Myslím, že ten první malý krok by mohl být… prostě mu říct, že bych si přála obejmout. 🤍
Je to jednoduchý, není to žádná dramatická debata, ale pro mě by to byl velkej posun – nahlas si říct o něco, co potřebuji.
Důležité je pro mě, abych to udělala klidně, bez toho vnitřního sevření. Abych to neřekla s pocitem „když to neuděláš, tak mě nemiluješ“, ale spíš s klidem: „Já bych teď chtěla obejmout.“
To by pro mě bylo malé, ale strašně důležité vítězství.
Kouč:
Takže co se týče těch Tvých kroků, ráda bys zavedla:
1)Rituál ráno a večer, kdy si zavřeš na chvilku oči a procítíš v těle samu sebe silnou, klidnou a že jsi dost.
2)Víc se zaměříš na tvoření, pohyb a trávení času s lidmi, kteří Tě mají rádi.
3) Připomínat si proč všechno děláš - pro sebe, pro vztah.
4) Říct své potřeby (bez pocitu výčitky), aby partner nemusel hádat, co si přeješ, ale říct rovnou, že chceš obejmout.
Je tam ještě nějaký krok? Co v seznamu případně chybí?
Klient:
To je krásně shrnutý.
Možná bych k tomu přidala ještě jeden krok 5) **afirmace na očích**. Mít třeba na zrcadle lísteček s větou *„Jsem dost“* nebo *„Mám v sobě klid“*. Abych si to připomínala během dne, když na mě přijde ta stará nejistota.
Jinak myslím, že je to všechno. Tyhle kroky mi dávají smysl a cítím, že by mi fakt mohly pomoct.
Kouč:
5) Afirmace na očích: “Jsem dost.” “Mám v sobě klid.”
Takže máš 5 kroků.
Kdy bys s nimi chtěla začít?
Klient:
Nechci to odkládat… takže **začnu hned dneska**.
Večer si udělám ten první rituál před spaním, ráno hned po probuzení si to zopakuju. A ještě dnes si napíšu ty afirmace na papírek a dám je na zrcadlo.
A s tím obejmutím… zkusím si o něj říct už při nejbližší příležitosti, kdy ho uvidím.
Kouč:
A kdy se máte vidět?
Klient:
Zítra večer.
Takže bych to mohla rovnou zkusit… až se potkáme.
Kouč:
Super. Když se teď zeptám, jak se cítíš na škále jasnosti 1-10, předtím jsi říkala, že se cítíš na 4.
Jak se cítíš teď?
Klient:
Teď se cítím tak na **sedmičce**.
Je to mnohem jasnější než na začátku – už vím, co můžu udělat já, a není to jen o tom čekání na něj. Mám pocit, že mám v rukou konkrétní kroky… a to mi dává klid.
Kouč:
A co Ti chybí k té osmičce?
Klient:
K té osmičce mi chybí asi jenom to, *vyzkoušet to v praxi*.
Zatím to mám „jen v hlavě“ a na papíře, ale až to fakt udělám - zavřu oči, procítím klid, připomenu si afirmace a hlavně si řeknu o to obejmutí – tak teprve pak ucítím, že to není jen plán, ale že to opravdu žiju.
To by mě posunulo na tu osmičku.
Kouč:
Skvělý. Držím pěstičky. Je tam ještě něco, co bys ode mě dnes potřebovala?
Klient:
Ne, myslím, že ne.
Cítím se teď podpořená a odnáším si konkrétní kroky. To je pro mě obrovská úleva.
Děkuju Ti, fakt mi to pomohlo.
Kouč:
To mě moc těší.
A co všechno si z dnešní setkání tedy odnášíš? Co bys chtěla vypíchnout? Uvědomění, aha-momenty, nějaké kroky? Co pro Tebe bylo nové?
Klient:
Odnáším si hlavně to, že **nemusím čekat na něj, abych se cítila dobře**.
Že spousta věcí je v mých rukou – můj klid, moje jistota, moje potřeby.
A taky velký aha-moment byl, že si můžu říkat o věci *bez výčitek* - prostě s klidem a jemností. To je pro mě nový.
Konkrétní kroky, co si odnáším:
1. Rituál ráno a večer se zavřenýma očima a pocitem síly.
2. Tvoření, pohyb a čas s lidmi, kteří mě mají rádi.
3. Připomínat si proč – že to dělám pro sebe i pro vztah.
4. Říkat svoje potřeby nahlas (třeba to obejmutí).
5. Afirmace na očích: *„Jsem dost, mám v sobě klid.“*
Tohle je pro mě obrovská úleva a jasný plán.
Kouč:
Děkuji za Tvou důvěru. Jsem moc ráda, že jsi mi dovolila se společně ponořit hloubš do tak citlivého tématu. A hlavně, že jsi byla tak upřímná a otevřená sama k sobě. Není jednoduché si některé věci přiznat a Ty jsi to zvládla skvěle a ještě si na to našla první krůčky řešení.
Klient:
Děkuju… tohle od Tebe slyšet je pro mě hrozně dojemný a podpůrný.
Mám pocit, že jsem si dneska fakt něco důležitého dovolila přiznat. A díky tomu, že jsi mě tím tak hezky vedla, mám i chuť to začít dělat jinak.
Opravdu si toho moc vážím.
Kouč:
Rádo se stalo. Mám radost s Tebou. Zkus to dělat jinak a kdybys potřebovala další podporu, jsem tady. Stačí napsat. Měj se moc hezky, ahoj. :)
Klient:
Děkuju, to je krásný vědět.
Měj se taky moc hezky… a ahoooj.
-------------------------------------------
Tohle byla názorná ukázka toho, jak to může vypadat a probíhat. Vypadá to jednoduše, ale není snadné si říct, co potřebuji, co doopravdy chci. Proto Ti ráda pomohu na to přijít. :)
Každý má svou cestu, vlastní řešení přímo v sobě. Na každého z nás totiž funguje něco jiného. :)
Líbila se Ti ukázka?
Možná Tě překvapí...
Ukázka vznikla pomocí napromptované umělé inteligence, abych zachovala soukromí reálných klientů a přesto Ti mohla nastínit, jak to může probíhat i u Tebe.
AI si sama vybrala životní téma a já jen otázkami přirozeně a intuitivně reagovala na její odpovědi.
Přesto to byl dost reálný rozhovor ze života.
Ozvi se mi, pokud máš chuť se podívat na cokoliv, co Tě trápí nebo si přeješ jinak.
dockalovasimona@seznam.cz
Stačí napsat: "KOUČINK" a já se Ti ozvu zpět.
Rozhovor probíhá online přes WhatsApp nebo Google meet. :)
Budu se na Tebe moc těšit.